Hřiště u rybníka

Milí rodiče, spoluobčané,

ve  středu 3. září se na facebookovém profilu Telničáci sobě objevil příspěvek o pobytu neznámého člověka na dětském hřišti U Rybníka v Telnici. Ke mně se tato zpráva dostala v pondělí 1. září večer. Začala jsem zjišťovat informace o pánovi, který na tomto hřišti organizuje hry a soutěže pro děti. Komunikovala jsem s rodiči, kteří na hřiště pravidelně se svými dětmi chodí, a dozvěděla se, že tyto aktivity probíhají už od dubna. Tedy delší dobu a rodiče s tím problém doposud neměli. Jsou na hřišti se svými dětmi a když se děti aktivit účastní mají je pod dozorem. Ve středu jsem se s ním seznámila i já a dohodla se, že o sobě napíše informace, které zveřejníme. Ano, naprosto chápu, že vy jako rodiče máte o své děti obavy, ale mějte prosím stále na paměti, že plnou odpovědnost v době jejich volna za ně nesete vy, nikoli obec, škola nebo školka. Něco jiného je vzdělávací proces, kroužky nebo organizované aktivity. Jestliže pustíte své dítě samotné na kterékoli dětské hřiště v obci, nesete za něj odpovědnost vy. Obec je provozovatelem těchto veřejně přístupných hřišť a umožňuje Vám a Vašim dětem se na nich bavit. Vstup může zakázat pouze osobám a dětem, které porušují provozní řád.  To se v tomto případě neděje. Povinností obce je se o hřiště a vybavení starat, Vaší povinností, dle provozního řádu, je zase dohlížet na děti a nahlásit na obecním úřadě poškození herních prvků tak, aby obec mohla zajistit jejich opravu. V takovém případě na herní prvek dítě vůbec nepustit. Pokud není dítě samo schopné vyhodnotit  případné poškození herního prvku nebo situaci, zda si může hrát s cizími dětmi nebo lidmi, nemělo by být na hřišti rozhodně samo. 

Ano, určitě by bylo lepší, kdyby se tento pán přišel představit, řekl, že má zájem pro děti na hřišti organizovat aktivity, které je baví. Mohlo se tak předejít situaci, která se především na sociálních sítích vyhrotila. Věřím, že informace, které s k Vám dostanou budou dostačující k tomu, abyste o své děti neměli obavy. Pokud ne, tak Vám asi nezbude nic jiného, než na dětská hřiště s dětmi chodit a dohlížet na ně po celou dobu jejich pobytu. Níže si můžete přečíst co o sobě David píše.

Leona Bímová, starostka

Jak si mě adoptovaly telnické děti

Jmenuju se David, jsem z Měnína a řadu let se věnuju dobrovolnictví. Po začátku války na Ukrajině jsem skloubil svoje jazykové znalosti se zálibou v turistice a začal pro nově přibyvší ukrajinské rodiny pořádat výlety v okolí Brna (ve svém volném čase a zdarma, bez jakýchkoliv dotací). Moje výlety začaly být velice populární a začali se k nám přidávat i Češi. Na některých akcích už to bylo pořádně složité, uhlídat skupinu i 40 lidí. Několikrát jsme navštívili Sokolnice a Telnici s jejich řadou hřišť, kde se dětem moc líbilo.

Letos v dubnu se mi silně zhoršilo zdraví a doktor mi oznámil, že jestli denně neujdu alespoň 7000 kroků, brzy zemřu. 4000 kroků vychází z Měnína k telnickému rybníku a odpoledne se jde ve stínu, takže volba každodenní trasy byla jasná. Při sedavém zaměstnání kroky nenastřádám jinak než procházkou a často se ke mně přidal náš malý turista Maty. Aby to pro něj bylo zajímavější, končili jsme na hřišti u rybníka.

Zde si nás na jaře začaly všímat místní děti. Některé si nás i pamatovaly z přechozích výletů. Na zdejší partě dospělých se mi líbilo, že nemají problém vymýšlet pro své děti různá sportovní klání, jako jsem to dělával já na výletech. Ani jsme nemuseli moc mluvit a hned od prvního dne se naše skupinky spojily v organizaci různé zábavy pro děcka bez rozdílu národnosti či místa bydliště. Telnická parta nás naučila hrát Ucho a my jejich pravidla hry ještě vylepšili. Takto se téměř denně potkávalo až 8 dětí na různých kvestech a i když jsem šel na procházku sám, kdykoliv byly děti s rodiči na hřišti, stáhly si mě na plánování zábavy a pro roli rozhodčího ve sportovních či dovednostních soutěžích, kterým říkáme kvesty.

Zpočátku jsem váhal, jestli je dobré být tak často na hřišti viděn a ještě se aktivně účastnit různých soutěží jako pokusný králík, ale rodiče mě uklidnily, že už mě všichni znají, děti že si mě adoptovaly a těší se, až je zase naučím hrát něco nového. Pro mě se takto strávené večery staly náhradou za výlety a pomáhaly mi aspoň na pár hodin zapomenout na každodenní bolesti způsobené zdravotními problémy.

Uteklo léto a postupně se k původní partě přidávali další zájemci o poměření svých sportovních či uměleckých výkonů. Děti jako motivaci v soutěžích začaly nosit bonbóny, které se po vyhlášení výsledků rozdávaly všem za účast, tedy nikoliv nespravedivě podle svého výkonu, kde kluci obvykle vítězili. Tuto sladkou motivaci jsme často schovávali ke mně do batohu jako do sejfu.

Na hřišti před pár měsíci došlo k poškození ručkovadla na největší prolézačce a od té doby se na ní 2 děti zranily. Jelikož pořád nedocházelo k nápravě, sehnal jsem si kontakt na OÚ Telnice a byl připraven závadu nahlásit, byť jako přespolní. K tomu došlo včera, i když za trochu jiných okolností.

Od začátku září se k našim kvestům začaly připojovat další a další děti. Všiml jsem si, že některé maminky se na mě divně dívají a potají si mě fotí. Vše vyvrcholilo včera, kdy přiběhl mně neznámý pán ve chvíli, kdy si jedna naše soutěžící brala své sladkosti ze sejfu. Nechtěl jí věřit, že jsou její a zjevně mě měl za úchyla, který láká děti na bonbóny. Připadlo mi to jako směšná představa, když pár metrů od nás seděly rodiče dětí.

Ale chápal jsem, že řada lidí se vrátila z dovolených či na hřišti od jara nebyli, takže nemohou vědět, kdo jsem, proč o mně některé děti dělají salta či proč se mně snaží přetrhnout vejpůl, když se hádají, s kým zrovna budu mluvit. Takže jsem nechal děti, ať pánovi odpovídají, jak dlouho se známe nejen s nimi, ale i s jejich rodiči.

Večer jsem v hloučku diskutujících lidí poznal telnickou paní starostku, takže mi bylo jasné, že probíhá mé pozorování ;o). Vzápětí mi to potvrdila s tím, že v nějaké telnické FB skupině začal hon na čarodějnice. Dohodli jsme se, že napíšu něco o mně a připojím fotky z našich výletů, které doufám už brzy zase začnou, jen co to mé zdraví povolí. Pokud máte rádi přírodu Moravského krasu či kratší výlety ve skupince, kde všichni nejsou Češi, ale mluvíme česky, jste zváni! https://www.facebook.com/groups/vyslapy.s.davidem
David