přeskočit na hlavní text přeskočit na hlavní navigaci
Přihlášení email Přihlášení uživatele

Hlášení rozhlasu:

Řeznictví a uzenářství D – MASO Blažovice - Řeznictví a uzenářství D – MASO Blažovice bude prodávat v Telnici každý čtvrtek v 10.15 hod. na obvyklém prodejním místě čerstvé kuřecí, vepřové a hovězí maso, tradiční uzeniny, uzená masa a speciality.     Pojízdná prodejna JATKA Borkovany - Pojízdná prodejna JATKA Borkovany bude prodávat každou středu od 8.30 do 9.15 hodin na parkovišti U Laštůvků čerstvé vepřové, hovězí a kuřecí maso včetně výborných uzenin.    

Vítáme vás
na stránkách obce Telnice
 
Úvodní stránka > Aktuálně - úvodní strana > Reportáž: Návštěva u našich sekelských přátel v Sedmihradsku - 4. - 7. července 2019 >

Videoprezentace obce

Navigace

přeskočit navigaci

Přihlášení uživatele

Jméno:

Heslo:

registrace
zapomenuté heslo

Anketa

Kde nás najdete?

Kde nás najdete?

Malovaná mapa Brno-venkov-jih

Reportáž: Návštěva u našich sekelských přátel v Sedmihradsku - 4. - 7. července 2019

Už několik let k nám jezdí Sekelové uctít památku svých předků, kteří padli v Bitvě tří císařů roku 1805. Stejně tak nás už několik let zvou na návštěvu k nim, do Sedmihradska. Letos jsme se tedy vypravili na tu dlouhou cestu spolu s telnickým panem starostou, který kolem sebe měl celkem tři tlumočníky.

Z Telnice jsme vyrazili ve čtvrtek, v šest hodin ráno. V Budapešti jsme do auta přibrali pana Pavla Lelovicse, který je předsedou Brněnského maďarského občanského sdružení, a každoročně se stará o organizaci pietního aktu u pomníků Kopjafa (dřevěné kopí).

Další zastávka byla ve městě Debrecen, kde na nás čekal můj bratr Alan. Dokud ještě bydlel v České republice, tak se spolu s námi staral o údržbu pomníků a maďarské hosty. Konečně jsme byli všichni pohromadě a mohli jsme směle vyrazit do neznáma.

Po překročení maďarsko–rumunské hranice se naše cesta trochu zpomalila, protože naším směrem nevedla žádná dálnice. Byla to dlouhá cesta, která trvala 14 hodin ujeli jsme 1030 km. Vzhledem k tomu, že v Rumunsku je ještě o hodinu více než u nás, dorazili jsme do cíle o půl jedenácté v noci.

Naše první zastávka byla ve městě Gyergyóremete, kde na nás trpělivě čekal náš hostitel a průvodce Nagy József. Ubytovali nás v příjemném penzionu, kde jsme okamžitě ulehli.

V pátek ráno jsme kousek popojeli a vyšli jsme na pěší túru do krásné přírody. Tato oblast je ve výšce 750 m nad mořem, takže tam byl příjemný vzduch a moc hezké výhledy do okolí. Navštívili jsme Žabí průsmyk (Békás-szoros) a Vražedné jezero (Gyilkos-tó). Na loukách roste nespočet bylinek a trav, a proto tam krávy dojí kvalitní mléko, ze kterého se vyrábí sušené mléko na výrobu velice dobré domácí čokolády. V lesích je hodně zvěře, hlavně medvědů. My jsme ale naštěstí žádného nepotkali.

Na oběd jsme šli do místního kulturního domu, kde je velký společenský sál a taky se tam hodně vaří pro zaměstnance a pro důchodce. Po krátké odpolední siestě jsme šli na obecní úřad, kde nás pozval pan starosta obce, pan Laczkó-Albert Elemér. Příjemně jsme poseděli v zasedací místnosti, kde si oba páni starostové popovídali o chodu svých obcí a životě obyvatel. V Gyergyóremete mají základní i mateřskou školu, sportovní halu, kostel, zdravotní středisko a obchody. Obec má 6 100 obyvatel.

Odpoledne jsme navštívili dva vodní mlýny v obci. Jeden spravuje obec a snaží se ho zachránit i přilehlým domečkem, typickým pro tento region. V dalším ještě hospodaří jeho majitelka, která tam má stav a tká na něm koberce. V nádrži, kde protéká a točí se voda, paní majitelka pere velké koberce a jiné prádlo i svým sousedům je to taková ekologická automatická pračka.

Na večeři nás pozval pan starosta Laczkó do nedaleké stylové restaurace. Při přátelském posezení došlo i na zpěv lidových písní. Začal náš pan starosta František a pak ho vystřídal jeho protějšek, ke kterému se svorně přidali i tři jeho kolegyně z obecního úřadu. Večer rychle uběhl, a tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Oba páni starostové seděli vpředu a opět se zpívalo. Při lidových písních „Na tých panských lukách“ a „Čerešničky“ jsme s údivem zjistili, že na stejnou melodii je maďarský i český text, takže zapěl smíšený sbor, nejen co se pohlaví týče, ale taky řeči.

V sobotu ráno jsme se v krásném sále kulturního domu zúčastnili přednášky o Sedmihradsku v letech 1918-1919, kterou vedl náš průvodce József Nagy, čerstvý doktor historie. Přednášel pro středoškoláky z Budapešti, kteří vyhráli celostátní soutěž ve znalosti historie. Náš pan starosta měl ze tří stran simultánní překlad, takže s přednášky si snad taky něco odnesl.

Na oběd jsme odjeli do města Csíksomyló, kde nás ve svém domě pohostil jeden z našich známých husarů s manželkou. Po příjemném popovídání si jsme se odebrali k nedalekému pomníku na kopci Nyerges, kde už na nás čekala další skupina v krásných uniformách. Společně s nimi a dalšími hosty jsme položili věnce k pomníku padlých z revoluce v roce 1848. Na kopci nad pomníkem, je mezi stromy ukryté malé pietní místo, kam dříve lidé přinášeli vrbové proutky s maďarskou stužkou a zapichovali je do země, protože přinášet kytky k pomníku bylo zakázané. Po uvolnění situace v devadesátých letech minulého století byli tyto proutky vyměněny za dřevěné pomníky kopjafa. Na každém je nápis se jménem dárce, buď jednotlivce, nebo různých organizací a spolků.

Poté jsme ve městě Kézdivásárhely navštívili muzeum panenek, kde měla paní majitelka otevřeno už jen kvůli naší výpravě. Další muzeum, co jsme navštívili, patřilo panu sběrateli, který měl neskutečnou sbírku několika druhů předmětů, staré fotografie města, hmoždíře, žehličky, zámky, kávové lžičky, známky, odznaky, a ještě mnoho dalšího. Toto město je taky vyhlášené výrobou domácího perníku, takže jsme museli ochutnat i ten. Jeden místní pekař domácího perníku nás srdečně přivítal, i když už bylo k večeru. Mohli jsme si u něj nakoupit jeho dobroty.

V zahradní restauraci jsme si dali s našimi přáteli večeři a rychle jsme ujížděli se ubytovat. Třetí noc jsme se ubytovali ve městě Csíkszereda. Ráno jsme s panem starostou navštívili nedaleký kostel, kde jsme se zúčastnili mše svaté. Místní lidé říkají kostelu andělíčkový, protože je zdoben andílky. Má tvar kruhu a proto je uvnitř zajímavě řešený. Oltář je uprostřed a lavice jsou okolo něj ve třech řadách. Je tam i ochoz, kde je taky hodně místa k sezení. Jsme rádi, že jsme mohli být v takovém hezkém a zajímavém kostele.

Pak už jsme se vydali pomalu na cestu domů. Ještě jsme měli jednu zastávku ve městě Korond, které je známé výrobou typických výrobků keramiky. Tam nás opět čekali naši další přátelé z města Sováta se svým panem místostarostou. Po malém nákupu suvenýrů nás doprovodily na poslední zastávku našeho výletu, a to k solnému jezeru, kterému říkají medvědí, protože má tvar rozprostřené medvědí kůže.

Jezero je asi 18 m hluboké. V jeho spodní polovině je voda slaná a v horní polovině sladká. Když se v něm člověk koupe, tak ho slaná voda nadnáší. Odpoledne mezi jednou a třetí hodinou se v jezeře nesmí nikdo koupat, aby se slaná a sladká voda opět vrátily do svojí poloviny.

Ještě jsme si s našimi přáteli dali oběd v rybářské baště a trochu si popovídali o životě místních obyvatel. Ve dvě hodiny jsme se rozloučili a vydali jsme se opět na tu nekonečně dlouhou cestu domů.

V Debrecenu jsme vysadily Alana a v Budapešti pana Lelovicse. Pak nám zbývalo posledních 300 kilometrů k domovu. V noci to bylo náročné, ale zvládli jsme to a ve dvě hodiny po půlnoci jsme šťastně dorazili do Telnice.

Naši sekelští přátelé jsou velice pohostinní a přátelští lidé. Rádi by se s námi setkávali častěji, nebýt té hrozné dálky. V listopadu se ale s některými opět setkáme na pietním aktu u pomníků Kopjafa v Telnici, těšíme se. Třeba dorazí tentokrát i zpívající pan starosta Laczkó-Albert Elemér… Náš pan starosta mu slíbil, že si spolu znovu zazpívají a pokusí se najít více písní na společný nápěv, tak uvidíme.

Monika Haniková


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Počet zobrazení: 114

Doporučujeme